Ředkvičky jsou typická jarní zelenina, velmi oblíbená - i kvůli jejich krásné červené barvě (svědčí o přítomnosti karotenů). Na pěstování jsou velmi nenáročné a tak potěší na zahrádce nebo v truhlíku na balkóně i začátečníka - popřípadě malého zahradníka.

Liší se velikostí, tvarem, zabarvením a sílou své palčivé chuti. Ona typická chuť svědčí o přítomnosti hořčinných olejů, kterými se jednak rostlina sama chrání před škůdci, ale které zároveň prospívají našemu zdraví. Působí již v dutině ústní i v oblasti nosohltanu, pomáhají zabraňovat přemnožení nežádoucích mikroorganismů a to zejména ve střevech. Díky vyššímu podílu vlákniny podporují správné zažívání, pomáhají při zácpě, posilují imunitu, uvolňují hleny např. při kašli.

Z nutričních látek si na ředvičkách ceníme zejména vitaminu C a kyseliny listové. Ředkvičky jsou bohaté na selen a obsahují další minerální látky jako vápník, hořčík a draslík. Čerstvé ředkvičky jsou svěží, křupavé, nedřevnaté. Hodí se zejména do studené kuchyně - ať už pokrájené do salátů, konzumované s chlebem s máslem a/nebo se sýrem - tj. mimo jiné i nejvíce akceptovaná forma konzumace dětmi. Kvůli jejich barvě je rádi přidáváme i do zajímavých zeleninvých nebo luštěninových pomazánek. Aby nás neomrzely, je dobré střídat nejen druhy, ale i způsoby krájení a zařazovat i ředkvičky strouhané - stačí malý kopeček na okraji talíře na doplnění čerstvé chuti naší běžné večeře nebo svačiny. Když je sklizeň ředkviček na svém vrcholu a pořídíme jich za pár korun plnou misku, přidáváme je i do teplé kuchyně. Především do rozmanitých variant polévek nebo do dušených zeleninových směsí.